Dopis od Květy

Obdivuji vás, hvězdy rozSKÁkaného nebe, vy novodobí mesiáši a šiřitelé skrytého utajeného smyslu života! Já jsem bohužel doposavad z chlapeckých bod nevyrostla, ale jistě stejnou měrou jako vy - i když kdo ví ve vaší velikosti - cítím onu tíhu světa, jež dopadá na naše bedra a zadupává nás do šedi vezdejší plačtivé nijakosti. Ano, otevřeli jste mi oči! Vy, vy démoni akce, vy nelítostní rebelové a bořitelé konvencí, vy trubci bez domova žijící v deziluzi dál za nás a pro nás pro všechny táhnete onu káru smysluplného vzdoru a především vnitřní kreativity, která nedovolí ustrnout na jednom místě, v zaprděném stařeckém místě mrazu, kde většina populace obuje bačkory, do koutku huby vsadí fajfku, popřípadě si vodrodí, co mělo být odroděno a posadí se do měšťáckého houpacího křesla... Miluji vás, krasavci, natož když teď ještě o vás vím tolik osobního, jakože jeden je elegán, další je všude, kde to tečeč... no báječné, vauuuuuuuuu!!! Miluji vás.
Nakonec jsem snad jen zapomněla prozradit, kdo jsem, co dělám (krom toho, že vás miluju) atd. Jmenuju se Květa, je mi 12 let a mám už prsa. V podapaží se už také holím a můj dredlokový bobr?! Ten to už má za sebou, ačkoliv jsem To původně chtěla schovat pro vás pro všechny. Jenže takhle U Rafa, když jsem se zrovna fakt slušně posilnila půlkou piva na onen Den, mi ňákej bulvou nakecal, že je váš textař a dvorní skladatel hudby, a pak mne normálně přefik. Ten prasák a něžnej surovec mne evidentně oklamal, zmrd jeden! A já mu svěřila To, co jsem jako oběť a vyjádření své úcty chtěla položit na oltář vaší kapely. Ale neplačte moji drazí, neplačte, jsem již alespoň zkušená a snad o to víc vás nyní potěším. Opakuji, jsem zachovalá, je mi už 12 let, cecíky už do světa pokukují, piercing mám i v zadku a hlavně jsem krásná a chytrá....
Loučí se s vámi vaše Květa